Běžím, utíkám

11. října 2016 v 8:32 | Artis |  Jednorázové
Běžím. Utíkám.
Zakopávám.

Ležím na zemi, bodá mě v boku a plíce nestíhají. Jako by mi někdo zapichoval jehličky do plic a já nemohla popadnout dech. Musím se zvednout a běžet dál, jinak je konec.

Pomalu se zvedám, opírám se o kmen statného stromu. Od pusy se mi zvedá obláček páry, zima přišla. A oni s ní.
Dávám se pomalu do běhu. Nohy nestíhají, ale strach mě nutí utíkat dál. Přece jim svou duši nedám zadarmo. Chci bojovat, chci žít. Mám toho tolik před sebou, ještě nemůžu umřít.

Ačkoliv tohle je horší než smrt. Smrt by byla oproti krádeži duše vysvobozením. Začínám si hrát s touto spásnou myšlenkou, jenže jak to provést?
Zastavuji se, abych si to vše pořádně promyslela. Ale to byla chyba. Zem se pokrývá ledem a oni jsou všude kolem mě, přibližují se a uzavírají kruh. Popadá mě panika, jsem tak hloupá! Před nimi neuteču. Dnes už ne. Dnes nadešel můj konec.

Poslední kapka statečnosti, rozrážím jejich kruh.

A tak dál běžím. Dál utíkám.
 

J. R. R. Tolkien - Silmarillion

17. srpna 2016 v 21:30 | Artis |  Recenze
# tato kniha je zařazena do projektu Čteme s radostí (Knižní výzva 2015)

Originální název: The Silmarillion
Počet stran: 296 stran

Krátce o autorovi
- anglický prozaik, filozof, kritik
- znám především pro vytvoření fiktivního světa, jazyka a sepisování příběhů z tohoto světa (pohádky), které zobrazují boj mezi zlem a dobrem
- považován za otce fantasy - jako první položil obraz mytologických postav a ras (elfové, hobiti, trpaslíci)

Anotace
J. R. R. Tolkien stvořil ve své Středozemi celý nový svět, který osídlil rozličnými plemeny rozumných i nerozumných bytostí, dal mu tvar, jejž zachytil v mapách, dal mu jazyky i písmo. V Silmarillionu jsou shromážděny dějiny Středozemě od jejího stvoření božským Ilúvatarem přes vyprávění o jejím utváření a osídlování až k hrdinům, kteří jí přinesli slávu. Součástí této historie je i povstání í nepřítele, zosobnění temné moci, který se ve své pýše postaví moudrosti a dobru, je sice poražen, ale znovu se vzmůže a vrací.

Můj názor
Všichni znají profesora Tolkiena hlavně díky trilogii Pána prstenů. Má první kniha od tohoto známého autora byla Hobit. Krásný dětský příběh, který člověku vykouzlí úsměv na tváři. K této knize jsem se dostala ve škole. Každý rok jsme dostali seznam 30 knih, ze kterého jsme si vybrali každý jednu knihu a udělali o ní referát spolužákům. Na seznamu figurovala tato kniha. Jelikož jsem si zamilovala filmovou podobu Pána prstenů a knižní příběh Hobita, chtěla jsem si přečíst od autora vše. Řekla jsem si, že tohle mě nakopne tuto výzvu splnit, a knížku jsem si tedy vybrala.

A udělala jsem moc dobře. Ačkoliv je to kniha, která nemá souvislý příběh, který by byl chronologicky vyprávěn, je velice čtivá. Nazvala bych jí takovou kronikou. Zobrazuje veškeré události od počátku až po samotný konec kouzelné Středozemě. Jsou to hrdinské činy, romantické příběhy i válečné výpravy. Abych celý příběh pochopila, nastudovala jsem si mapy a zkoumala putování elfů, lidí a trpaslíků. Příběh mě polapil a už nepustil.

Na základě této knihy jsem si zamilovala pana Tolkiena. Je to neskutečné dílo, co dokázal vytvořit. Vše je propojené tenkými vlákny pavučinky. Vše dává smysl a jasný obraz. Každý krok je pečlivě popsán do detailu. Je to opravdu celoživotní dílo, které v jistých chvílích připomíná Bibli (hlavně při vzniku světa Ardy). Pro zajímavost vám uvedu jeden zajímavý fakt: kniha má 260 stránek - v 10 větách je zde zmíněn příběh Pána prstenů. Tak je dílo rozsáhlé a jednotlivé příběhy stránek jsou rozepsány v dalších knihách. Opravdu jsem byla unešena a ačkoliv jsem to četla skoro před rokem, cítím při této recenzi stále silné emoce, které ve mně příběh vyvolal.

ilustrační obrázek ze stránek www.arara.cz
anotace ze stránek www.argo.cz

Festival čokolády 2015

20. června 2016 v 8:43 | Artis |  Co mě zaujalo
Jeden z posledních listopadových víkendů byl tady u nás v Ostravě věnován Festivalu čokolády. Prostranství Černé louky zabrali stánkaři, kteří se předbíhali v nabídkách. Všechny lákaly na různé speciální dobrůtky a akce. A že jich teda bylo! Čokoládové víno, čokokebab, cookies, ovoce v čokoládě a mnoho dalších.


Na tento festival jsem zavítala až na poslední 2 hodinky, tudíž jsem neviděla plnou parádu. Čokoláda ale voněla už 100 metrů kolem a lákala mlsné jazýčky dovnitř. Lidí bylo mnoho, stánků tudíž mohlo být i více, třeba i na větším prostoru a možná i více místa k sezení. Museli jsme vše jíst na stojáka a hrozilo pokypání.

Pestrá nabídka mě oslovila. Moc se mi líbila i zábava pro děti, různé soutěže a malování čokoládou. Obrázky takto vytvořené pak zdobily zdi festivalu. Nejvíc mě ale fascinoval čokokebab, který se připravoval úplně stejně jako kebab běžný. Chutnal výborně. 2 hodinky mi bohatě stačily na to, abych se cítila přeslazená na týden dopředu.

Zpestření víkendu to ale bylo hezké a zavítala bych na takový festival znovu, jsem ráda, že jsou občas takové milé akce. Jen by mohly mít lepší reklamu, nebýt Facebooku, asi bych o této akci nevěděla.

 


J. Green - Hledání Aljašky

14. června 2016 v 18:48 | Artis |  Recenze
# tato kniha je zařazena do projektu Čteme s radostí (Knižní výzva 2015)

Originální název: Looking for Alaska
Počet stran: 256 stran

Krátce o autorovi
- americký spisovatel a vlogger
- jeho román Hvězdy nám nepřály se umístil na seznamu bestselleru
- podle knižních předloh se již natočily dva filmy (Hvězdy nám nepřály, Papírová města) a v současné době se natáčí třetí (Hledání Aljašky)
- se svým bratrem založili youtube kanál VlogBrothers, který byl založen z důvodu projektu, při kterém spolu bratři komunikovali pomocí videjí po celý rok

Anotace
Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat "velké Možná", je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní...

Můj názor
Tato kniha mi dokonale sedla, snad nejvíce ze všech knih, které John Green napsal. Nejen že podněcuje citovou stránku, jako například Hvězdy nám nepřály, ale nutí vás po celou dobu přemýšlet o životě, jejich hodnotách, o pravé podstatě přátelství a snad dokonce nejvíce o poznání těch druhých, které nikdy nemůžeme znát dokonale, tak jako sami sebe nemůžeme poznat do morku kostí. Vždy se překvapíme tak, jako kolikrát Miles překvapil sebe.

Je to klasická kniha s propracovanými postavami, kterými jsou opět dospívající jedinci. A opět po greenovsku si nesou svůj malý či velký balíček životních problémů, se kterými se sami perou. Vypadá to jako obyčejný příběh, snad nejobyčejněji ze všech, které jsem od Greena četla. Ale je natolik bohatý na myšlenky, že se od něj těžko odtrhuje a nutí člověka číst dál a dál. Pokud jsem se už rozhodla knihu zavřít, stejně jsem vždy skončila špatnou větou a musela číst dál. A dál..

Jak se kdy dostanu z tohohle labyrintu?

Na to si snad nikdo z nás nedokáže odpovědět, v knížce tak sledujeme příběhy mladých dospívajících, kteří se na tento otazník onu odpověď snaží najít. Jestli se jim to ale podaří, můžete zjistit sami, jelikož pokud bloumáte nad různými otázkami a jste právě dospívající, doporučuji vám ji ke čtení. Třeba vám tahle kniha nějak změní směr myšlení. Netuším, jestli ho nějak radikálně změnila mě samotné, ale donutila mě se nad každou napsanou myšlenkou trochu zamyslet.

ilustrační obrázek ze stránek www.kniznivesmir.cz
anotace ze stránek www.databazeknih.cz

Ve vzduchu je léto

5. června 2016 v 10:05 | Artis |  Zápisník
Krásné slunečné dopoledne všem čtenářům,

jak někteří jistě víte, letos jsem maturovala, tudíž toho času na nějaký ten článek moc nebylo. Ale už to mám konečně za sebou, úspěšně, a mé maturitní vysvědčení se může pyšnit výrazem "prospěla s vyznamenáním". Takže ano, ten čas věnovaný knihám, učebnicím a "šprtání" se trochu vyplatil. Sice jsem přišla o první krásné známky jara, trochu nervů, ale s tím nic nezmůžu. Jsem ráda, že onu zkoušku dospělosti mám za sebou.

Co mě ale asi tak stejně nejvíc bavilo, bylo čtení povinné četby, to jsem milovala. Tohle byl jediný způsob, jak jsem relaxovala a užívala si jaro. Vždycky jsem si lehla hezky do trávy, vnímala ty krásné vůně a četla. Už mám konečně klid a můžu si číst, co jen si zamanu. Takže jsem se pustila do četby rozpracované fantasy ságy Píseň ledu a ohně, v televizi známé jako seriál Hra o trůny (Game of Thrones). Na základě tohoto seriálu jsem začala číst a je to úžasná kniha, stejně jako mám hrozně ráda ten seriál. Doporučuji ale jen otrlejším a vytrvalejším čtenářům, zatím je napsáno jen 5 dílů a každý díl je zhruba napsán na 1200 stránkách.


Dále mě čekají zítra přijímačky na medicínu. Hrozně ráda bych se tam dostala, věnuji i nějaký ten krátký čas přípravě, ale mám prostě stejně v hloubi duše pocit, že to nezvládnu, protože jsem se nepřipravovala dlouho. Asi nejhorší je chemie, takové hnusné náhodné názvy, které člověku pokazí den, jsem snad v životě neviděla. Tak mi držte palečky.

Každopádně co to vše znamená pro vás? Asi jen to, že se už hrozně moc těším, až budu moc nějak pravidelněji vydávat články. S uvolněním nervů se přihrnulo tolik nápadů, že je nějak utřídím a podle toho se i zařídím. Čekají mě teď dlouhé prázdniny, což je v tuto chvíli můj sen - pořádný relax!

Užívejte si prvních dnů léta.
stále v knihách ležící Artis

Temná deka

24. dubna 2016 v 22:05 | Artis |  Téma týdne
Téma týdne - "Dost bylo snů"

Obloha temná krčí se přede mnou,
půlnoc ještě neodbyla
a já už ležím pod dekou.
Pod dekou temna, chladu a hrůzy,
jímá mě strach z nicoty.

Prázdno a zapomnění čeká nás všechny,
na konci naší cesty.


Vzpomínkový západ [Léto 2015]

6. dubna 2016 v 14:08 | Artis |  Pozor, vyletí ptáček!
Vzpomínka na léto, která zahřeje.


(po kliknutí se fotogragie zvětší)

26-ti hodinové setkání s Londýnem

26. března 2016 v 19:25 | Artis |  Co mě zaujalo
Článek o mém spontánním výletu do Londýna, doplněn fotografiemi (bohužel z mobilu, takže kvalita nehezká), které můžete opět rozkliknout.

Na konci loňských prázdnin mi napsal kamarád o úžasné stránce, kde se dají sehnat opravdu levné letenky. Nikdy jsem pro hurá akce moc nebyla, ale celé prázdniny jsme zažívala krušné období a asi nějaké opojení a uvědomění, že jsem už svobodná a nic na tom nezměním, mě donutilo se na stránku podívat. Po pár minutách jsme se tedy domluvili, že začátkem října vyrazíme do Londýna.

J. Green - Papírová města

27. února 2016 v 20:59 | Artis |  Recenze
# tato kniha je zařazena do projektu Čteme s radostí (Knižní výzva 2015)

Originální název: Paper towns
Počet stran: 288 stran

Krátce o autorovi
- americký spisovatel a vlogger
- jeho román Hvězdy nám nepřály se umístil na seznamu bestselleru
- podle knižních předloh se již natočily dva filmy (Hvězdy nám nepřály, Papírová města) a v současné době se natáčí třetí (Hledání Aljašky)
- se svým bratrem založili youtube kanál VlogBrothers, který byl založen z důvodu projektu, při kterém spolu bratři komunikovali pomocí videjí po celý rok

Anotace
V Paper Towns se vám dostane příběhu o dospívání. Margo už se dávno s Quentinem nebaví a přátelí se s jinými, a na škole je považována za legendu. Může za to zejména její nespoutanost a časté dobrodružné několikadenní výpravy, kdy její rodiče šílí strachy i vzteky. Jednoho dne však Margo nečekaně zaklepe na Quentinovo okno a uprostřed noci ho vtáhne do jednoho z margovského dobrodružství. Druhý den se Margo neukáže ve škole, pak ani další. A Quentin zjistí, že pro něj zanechala vodítko, jak ji najít… Quentin začne pátrat, a čím víc se noří do záhadného zmizení, tím méně si je jistý, kým vlastně Margo byla a jestli ji vůbec znal. Co vlastně chce on sám? A co jsou papírová města, na která Quentin ve spojitosti s Margo neustále naráží?

Můj názor
Po dočtení knihy jsem se cítila lehce nervózně a rozpolceně. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem dostatečně pochopila Greenovy záměry. Jestli měl příběh říkat něco hlubšího, než nám říkal. A pokud ano, co to bylo? Protože jsem tak nějak cítila, že jsem to nenašla.

Po delším čase se však objevil film a já si ho s očekávanou chutí pustila, že to snad bude stejně dobře zformulované, jako Hvězdy nám nepřály. Nebylo. Cítila jsem zklamání, kniha mě určitě oslovila víc. Ale díky filmu jsem konečně objevila názor na knížku. V době, kdy jsem příběh četla, jsem měla citovou krizi, a sledovala pouze příběh neomezené lásky, pro kterou je jedna strana schopna obětovat cokoliv - srovnávala jsem Quentina sama se sebou a Margo za to nenáviděla. Příběh má ale pro mě skrytou duši o sebepoznání a o kráse fantazie. Náš svět se bortí, ale naše fantazie si utváří svá fiktivní města, do kterých utíkáme a hledáme útočiště. Každé z nich má tak po určitý čas počet obyvatel: 1.

Knížka je to velice zajímavá, pro Greena typická - o dospívání a mládeži. Ale tak nějak v každém tom příběhu je skrytý význam a smyl. Každý ten jednolitý příběh o mládeži má vlastní smysl a rozebírá problémy, kterými dospívající trpí. V tomto případě bych sama za sebe mohla říct, že tentokrát hezky rozebral existenci a hledání smyslu života.

ilustrační obrázek ze stránek www.bux.cz
anotace ze stránek www.databazeknih.cz

Čteme s radostí (Knižní výzva 2016)

7. února 2016 v 13:11 | Artis
Oč běží?
V loňském roce jsem se na základě mnoho blogerů, kteří plnili knižní výzvu, rozhodla do této výzvy zapojit. Tato knižní výzva je od blogerky Ells (www.ells.cz) a je to moc hezká výzva, kdy vlastně si vy sami určite, kolik knih chcete přečíst za rok 2016. Jelikož se mi výzva v loňském roce líbila, rozhodla jsme se zapojit i letos a i stejnou formou, jako v uplynulém roce z toho udělat projekt.

V návaznosti na tuto výzvu je to projekt takový, že jakokouliv knížku přečtu v rámci této výzvy, napíši na ni takovou recenzi, svůj pocit a názor. Jelikož jsem toto rozhdnutí ale v loňském roce nezvládla splnit, udělám takové řešení, že budu psát jen na ty knížky, které mě opravdu nějak osloví a zasáhnou.

V tomto duchu dokončím i výzvu za loňský rok, doplním knihy, které jsem přečetla. A na některé z nich recenze, kdybych měla hodnotit opravdu všechny, zbláznila bych se, a navíc bych asi nezvládala vkládat sem i jiné příspěvky.

Proč "čteme s radostí"?
Protože čtení je radost, aspoň pro mě, chci se o tuto radost s vámi podělit.

Start
1. ledna 2016 (já se připojila k výzvě až dnes, tzn. 7.2.2016)

Konec
31. prosince 2016

Kam dál