Právě jsme s přítelem na cestě za Polární kruh, tak se můžete podívat, jak se máme na můj Instagram:

Úsvit nového dne - 1.kapitola

15. listopadu 2011 v 22:09 | Artis |  Úsvit nového dne

"Crrrrrr" ozve se vedle mého levého ucha a já ještě v polospánku hmatám po tlačítku, který ten rámus vypne. Konečně, už to přestalo. Mžourám rozespalýma očima po pokoji a kouknu se do okna. Přes zatažené žaluzie na mě mrkají sluneční paprsky. Sluneční paprsky...mmmm. Obvykle když vstávám ještě slunce nesvítí. Co to ? Pomalu vstávám z postele a vylezu ze svého pokoje. Něž jsem dokráčela do obyváku, myslela jsem, že uběhlo snad 100 let. Kouknu na hodiny a ten neuvěřitelný čas mě tak vyděsí, že sem okamžitě vzbuzená, jako by do mě blesk uhodil ! Rychlými skoky se vrátím do pokoje, kde hbitě na sebe nasoukám nové rifle. Musela sjem uznat, že v nich vypadám k nakousnutí. Během pár vteřin jsem měla na sobě i triko a už jsme stála v koupelně, kde jsem se rychle učísla a oči přejela černou linkou, abych nevypadal až tak ospale. Při odchodu jsem ještě na sebe stříkla svou oblíbenou Malinovou voňavku od Avonu a vyrazila na autobus, který zachvilku vyjížděl.


***
To snad né ! ujel mi autobus. Teďka budu muset jet vlakem a to se mi vůbec nechce. Nesnáším jízdu vlakem. Je to nudné a moc zdlouhavé. Studuji střední školu Společného stravování už 2.rokem. Musím dojíždět z menšího městečka. Rozhlédnu se jestli ještě můj autobus někde nestojí, ale bohužel, byl to opravdu on. Pomalu se vydávám k nádraží. Po cestě uvažuji nad tím, zda-li to nebyl osud, že mi autobus ujel. Před týdnem havarovala tramvaj a spousta lidí, kteří havárii viděli, říkali u výslechu, že jim tramvaj ujela a asi to byl osud. Možná jsem měla štěstí... Během bloumání nad svými myšlenkami jsme koupila jízdenku a nasedla do vlaku. Je načase vyjet vstříc škole.

***
Ještě pár metrů to musí můj dech yvdržet ! Už tam skoro jsem. Pomalu se blížím ke škole. Už ji vidím. Ještě přejít po přechodu a už jsem tam. Pomalu přecházím přechod když tu najednou cítím velkou ránu a tlak na hrudi. Tma před očima a spousta směsice zvuků. Co se to děje? Radši jdu pryč, škola mě čeká a nechci mít problémy. Zvuky ale pomalu utichají a tma už nevypadá tak nebezpečně. Chvilku to beze mě snad přežijou....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abby Abby | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 16:58 | Reagovat

Wow! Krásně píšeš :) Už se těším na zítřejší díl!

2 aNČE aNČE | Web | 16. listopadu 2011 v 17:09 | Reagovat

Mám na blogu bleskovku ...klidně se zúčastni jestli chceš .. :D

3 Abby Abby | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 22:45 | Reagovat

Ahojky.. Mám takovou prosbičku. Už 2 roky si přeju k Vánocům dotykový mobil, ale ani jednou jsem ho pod stromečkem nenašla.. Proto to zkouším jinak: prosím, daruj mi ozdobičku (ozdobička se daruje tak, že pod přáním 2x klikneš na modrou ikonku "Darovat ozdobičku")na:http://vanocni.datart.cz/tyna-jehlickova--si-preje-smartphone-htc   Byla bych ti moc vděčná :)
Předem moc děkuji. Oplácím :D

4 Tenebrae Tenebrae | E-mail | Web | 26. listopadu 2011 v 9:02 | Reagovat

Fúha. Chúďa dievča. Letím na ďalšiu kapitlu.

5 Lunar Lunar | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 20:21 | Reagovat

wow super! Idem na ďalšiu kapču!:*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama