Leden 2015

Tanec za smrt

24. ledna 2015 v 15:56 | Artis |  Téma týdne
Téma týdne - "Zakázáno"

Poprvé, co si vzpomínám, píši na toto téma týdne povídku. Nevím jestli se Vám bude líbit, mám takovou obavu, že některým se zamlouvat nebude, ale myslím, že je dosti výstižná pro toto téma, snad to pochopíte. A omluvte prosím mé překlepy, pokud by jich bylo moc.

Běhám z místnosti do místnosti. Nevím, kde mám začít. Dneska mám povoleno spát u Majdy! Majda je má 17-ti letá kamarádka (mě je teprve 14). A ano, bude to tajná akce. Jdu s ní tancovat do klubu. Máma to nesmí vědět, nikdy by mi to nedovolila. Jak nefér. Ale takhle mi to vyjde. Konečně si zajdu do klubu. Majda mi slíbila, že mi pomůže vybrat oblečení a třeba i něco půjčí. Za hodinku a půl mám u ní být a prý si dáme spolu ještě víno. Musím se před mamkou chovat nenápadně, beru si tedy sportovní tašku přes rameno a balím si obvyklé věci - tepláky, spodní prádlo, triko a pyžamo. V koupelně si pak sbalím hygienické potřeby. Šminky si brát z domu nemůžu, mamka by to zjistila, ale u Majdy se namaluju. Na tento speciální večer jsem si koupila i lepší prádlo. Jelikož si budu půjčovat od Majdy úplou sukni, musela jsem si koupit takové spodní prádlo, které nebude dělat faldy a nepůjde vidět. Tudíž tanga. Když už jsem si měla koupit něco takového, koupila jsem si bílé s krajkou a dokonce i lehce průsvitné. V sadě k tomu byla i hezká podprsenka, kterou si na sebe samozřejmě beru taky. Zběsile přemýšlím, jak asi budu vypadat. V kapse mi najednou zavrní mobil, SMS.

Od: Majduška
Pro: Veronika
AHOJ, PRIJD DRIVE, AT SE STIHNES NACHYSTAT. NA VINKO SE TOTIZ STAVI I MAREK S KUBOU. PAP M.

Oh, vlna vzrušení! Rychle běžím za mamkou, jestli by mě už nehodila k Majdě, jelikož už jsem nachystaná a své povinnosti jsem splnila.

Alpy [Zima 2013]

22. ledna 2015 v 19:21 | Artis |  Pozor, vyletí ptáček!
Když není sníh u nás, ponechám své vzpomínky a oči pokochat se pohledem na bílé Alpy z roku 2013.


Ztráty a nálezy

20. ledna 2015 v 17:52 | Artis |  Zápisník
Je těžké tomu uvěřit, ale asi jako každý blogař si přeji, aby pdo mými články zanechal někdo občas komentář, někteří aby se dokonce vrátili a mé články aby se jim líbily. Ale jsou to náročná přání, aby se splnila. Jsem jen ztracený blogař v tomto světě. Utvářím své stránky, ale znenadání je opouštím. Netuším, jestli se někomu líbí číst to, co píšu. Jestli mě někdo chápe. Tohle je jen článek jako výkřik do tmy. Chci si postěžovat sama na sebe, ale asi se budu muset snažit něčím zaujmout.

Ale čím?

Když jsem byla mladší, vždycky jsem začala soutěží. Přitáhlo to lidi, kteří chtěli soutěžit, a zároveň lidi, kteří pro soutěžící hlasovali. Pak se tady vraceli, protože se jim třeba i něco zalíbilo. Já se třeba vždycky vracela na blogy, které mě inspirovaly. Většinou jsem je možná i trochu kopírovala. Neustále mi ale leží v hlavě, jestli jsem někdy byla i já inspirací pro někoho. Že se mu mé články líbily, mé nápady.

Jaké nápady?

Já vlastně píši jen to, co každý jiný. Deník a obrázky. Fotky a povídky. Tak co jsem tu kdy měla takového speciálního? Možná tak projekt Barvy duhy. Na ten jsem opravdu hrdá, v té době ještě nebylo tak v módě vést nějaký projekt, dnes se ale koukám to má každý blog. Čím tedy zaujmout? Jsou to zajímavé otázky, na které odpovědi asi nedostanu. Snad na to časem přijdu a odpověď na můj výkřik se mi vrátí.

Ztráty a nálezy.
Artis.

Počítače na nic

18. ledna 2015 v 17:55 | Artis |  Téma týdne
Téma týdne - "Život bez internetu"

Každý teď píše, jaké by to bylo bez internetu, jaké to bývalo či jak si to nedokážou představit. Jediné co mě napadlo, bylo - "Nač psát toto téma, vždyť právě tím, že na něj nic nenapíšu, ukážu, jaký by byl svět bez internetu". I přesto píšu. Spousta lidí u tohoto tématu vzpomíná na své dětství, pokud ovšem zažili část svého života bez internetu, na hřiště a houpačky, na lítání po venku a hraní na schovku. Na tuto stranu se přikláním také. Vždyť to bylo moc fajn! Od rána do večera venku, s kamarády, kteří byli skuteční. Písničky se poslouchali z kazet a veškeré infomace nám dávala knihovna v pracovně, která obsahovala spousty encyklopedíí.
V současné době však mám v knihovně encyklopedie, které jsem nikdy nečetla a neotevřela. Jediné co si poslechnu je Óčko a YouTube. Kazety jsou u nás vyjímkou a veškeré kazeťáky jako by vymizely. Všichni mluví o spoustě přátel, které vlastně neznají, znají jejich osobní život z internetu, ale osobně spolu nikdy nemluvili. Všechny naše úkoly a seminární práce píše Wikipedie. Vlastně já sama využívám internet často. Každý den ho mám neustále po ruce v mobilní formě. Myslím si ale, že život bez internetu bych zvládla.
Člověk by aspoň přispěl trochu ekonomice, kdyby si kulturu kupoval a neposlouchal na internetu. Knihkupectví a antikvariáty by ukázaly svou krásu - nádherné vůně knih. A člověk by konečně mohl posoudit, kdo je jeho přítelem. Asi z tohoto článku mohu jedině říct, že jsem negativista co se týče internetu, ale využívám ho na každém svém kroku. I přesto, že jsem bez internetu vyrůstala, zžila jsem se s ním. Ale říkám si, kdyby nebyl internet, přišlo by něco jiného. Lidé rádi zkoumají. Objevují a vymýšlejí. Jednou sami sebe zničíme, protože to budeme chít zkusit.

Design 0.7

18. ledna 2015 v 13:54 | Artis |  Design
Jak už tady padlo v několika článcích, ráda bych se vrítila k blogování. S tím samozřejmě souvisí i nějká ta změna kabátku. Rozhodla jsem se zvolit příjemné uklidňující barvy a zkompletovat je s obrázky, které jsou mně osobně sympatické a navazují podle mě dobrou a příjemnou atmosféru. Nejříve jsem chtěla velice jednoduchý vzhled se samostatným obrázkem lapače snů, ale našla jsem velice krásný citát - "Sny jsou literaturou snění." - který je dominantou (no možná decentním doladěním) tohoto designu. Text i rámeček kolem citátu jsem zvolila ve stylu Vintage, který jsem náhodou objevila při hledání hezkého rámečku. Netuším co tento styl obnáší, ale zatím mi připomíná retro styl (nejsem odborník na tyto věci). Co se týče menu, je to velice základní, žádné vymoženosti jsem nedělala (jak tomu bylo u předchozího vzhledu). Takže s přimhouřením oka, se mi tento vzhled jeví velice uspokojivým a uklidňujícím dojmem, přeci jen jsem pracovala s grafikou po 3 letech. Takže při hodnocení, trochu pochopení.

Spokojenost: 94%

Náhled na design:

Klikačka:

Finální tok myšlenek?

17. ledna 2015 v 16:47 | Artis |  Zápisník
Nejspíš ano.

Zdravím v krásném lednovém podvečeru,

po týdnu a pár dnech jsem se tedy dodumala ke konci. A rozhodla jsem se, že se vrátím. Netuším, zda-li je to dobrý nápad, ale asi ano. Nemám už takové nápady jako dříve, nevím co budu psát, jediné co mě láká jsou Témata týdne. Ale snad na něco časem přijdu a něco poutavého vymyslím.
Přemýšlím také neustále nad spřátelenými blogy. Zanechat či jen mít oblíbené odkazy? Nezvládala bych je navštěvovat, tolik času už nemívám. Bylo by mi to pak líto a cítila bych se provinile. Asi ještě fungování promyslím a nějak to rozepíšu. Prozatím ale - jsem asi opět v blogové hře!

Nejásejte mí imaginární návštvníci, už to tady bylo vícekrát, tak jen tiše přejte, aby mi to vydrželo.

Artis.

Přemýšlení, dumání a tak podobně

7. ledna 2015 v 16:18 | Artis |  Zápisník
Drazí návštěvníci (možná imaginární),

před pár dny jsem po 3 letech napsala článek, měla jsem obrovskou chuť ho napsat. I tento článek píšu s chutí, jen nevím co psát. Nejlepší možná bude psát mé myšlenky posledních dní.
Jelikož jsem si vzpomněla před pár dny na svůj blog a s radostí na něj zavítala, abych shlédla to, co bylo se mnou spojené po mnoho let. Nemyslím tím konkrétně tento blog, bylo jich tady mnoho, myslím tím samotný blog.cz. Co jsem se kvůli blogu navztekala, jaké radosti jsem zažívala. Fantazie a kopie. Všechny nás to pohltilo. Blogaření, psaní komentářo, navštěvování "SBéček" a pořádání soutěží. Blogy byly pro mě přátely, měla jsem k nim jakýsi citový vztah, jelikož jsem v té době neměla mnoho přátel.
Časem jsem si ale reálné přátele našla a blogy opouštěla. Jenže mě vždy přepadla melancholie a vzpomínky a další blog byl nasvětě, opět ale časem opuštěný. A to mě přivádí k tomu, proč tenhle článek píšu.

Posledních pár dní přemýšlím a dumám, že začnu zase psát. Ale co psát? Na blog nemám tolik času, abych zde byla každý den. Abych obdařovala své návštěvníky spousty článků a písmenky. Jenže pak si také říkám, že je možná fajn udržovat blog v chodu, i kdyby to bylo na půl. Tím myslím, že bych své myšlenky a články psala pouze tehdy, kdybych měla čas. Za 3 roky se totiž mnoho věcí změnilo, času už není tolik co bývalo, ale blog zůstal v mém srdci nadále a je mi líto, aby skončil tak, že jeho posledním článkem bude recenze na film z roku 1998.

Snad něco brzy dodumám.

Artis.

Něco ve vzduchu

3. ledna 2015 v 23:14 | Artis |  Zápisník
Není to divné mít chuť napsat článek po 3 letech? Vykopat dávnost mého mládí? Vzpomínky a všechno. Atmosféra toho, kolik času jsem tomu věnovala a vlastně, že tohle byl před lety můj jediný přítel.

Jak zvláštní..

Opět se podepsat tak jask jsem se 3 roky nepodepsala. Psát článek, který stejně nikdo opět číst nebude, ale i tak ho mám chuť napsat.

Být pyšná na to, co jsem zvládla udělat..

Artis