Červen 2015

Tři moudré opice

21. června 2015 v 12:48 | Artis |  Co mě zaujalo
Sousoší tří opiček je dnes velice dobře známé a oblíbené po celém světě. Hlavně díky internetu a chatovacích aplikací, kdy se mezi běžnými žlutými smajlíky objevují i tři opičky, které si zakrývají oči, uši a ústa (viz. obrázek níže). Já sama tyto opičky používám, moc se mi líbí. Zajímalo mě, ale proč zrovna opice a proč zakrývají to, co zakrývají. A tak jsem pátrala a chci se s vámi podělit. Měli bychom přece vědět něco o tom, co skoro denně používáme.

Žlutý zabiják

12. června 2015 v 18:54 | Artis |  Téma týdne
Téma týdne - "Malá kapka v obrovském oceánu"

Ačkoli to někomu může přijít hloupé, myslím si, že každý z nás je tady za nějakým účelem. Není to poprvé co to v tématu týdne zmiňuji (Malé činy mohou být velké). Tentokrát se ale nechci věnovat nám, lidem, v dobrém smyslu. Ale trochu ničitelském. Člověk má pudy objevovatelské a panovačné, chce být pánem, mít kontrolu nad vším nad čím to jde. A tak se poslednou dobou děje, jak si můžete povšimnout, že se příroda mění a chová občas lehce neobvykle. Ale ani u tohoto tématu se nechci zdržovat. Chtěla jsem vám poukázat na špatnost rostlinky Brukev řepka neboli řepka olejná. Všude kolem sebe ji máme, necháváme ji množit se ve velkém stylu, necháváme ji vysilovat naši zeminu, necháváme zabíjet vše živé okolo. Ano, když zabrousíte na internet, můžete shledat, že řepka není tak svatá a "ropdadárná" jak se zdá. Na základě tohoto faktu jsem se rozhodla napsat báseň k tomuto tématu.

Modré oči oblohy,
zarudlé po dlouhém pláči.
Zemina pod ní krvácí,
krvácí z jedu,
který nás jednou nechá
krvácet taky.
Zabije zeminu,
zabije i nás.
Jed, který se jmenuje
řepka olejná.

(Janová, podle skutečného obrazu)

A proč to zmiňuji zrovna v tomto tématu týdne? Protože i něco tak maličkého produkujeme v obrovském množství. I něco tak maličkého a zdánlivě neškodného může způsobit velké problémy. Není všechno zlato, co se třpytí.

N. Dawn - Charade (Games #1)

7. června 2015 v 12:05 | Artis |  Recenze
# tato kniha je zařazena do projektu Čteme s radostí (Knižní výzva 2015)

Originální název: Charade
Počet stran: 345 stran

Krátce o autorce
- americká spisovatelka, která bydlí v Jižní Karolíně
- ráda píše příběhy hlavně o mladých lidech
- milovnice knih, neustále musí mít nějakou v rukách

Anotace
Devatenáctiletá Cheyenne zkouší zpodobnit perfektní život, aby zamaskovala vzpomínky na svoji minulost. A nalezení svého přítele s jinou dívkou, při prvním ročníku studia, její představu perfektního života ohrožuje. Jednadvacetiletý Colt nikdy nechtěl na univerzitu a nikdy toho moc neočekával, ale jeho máma umírá s přáním, aby získal titul. Nemá na výběr a předstírá, že chce to samé. Cheyenne potřebuje falešného přítele, aby dostala zpátky svého expřítele, a Colt potřebuje peníze, aby se mohl postarat o matku, takže se dohodnou, že si vzájemně pomůžou. Ale co když Cheyennina milost není taková, jak se zdá? Brzy vyměňují jednu šarádu za druhou - ztrácejí se v sobě a zapomínají na svoji bolest. Čím více hrají svoji hru, tím víc se stává jedinou věcí, která jim přijde reálná. Cheyenne ani Colt neměli jednoduchý život, ale ani jeden z nich nečekal tragédii, která ohrožuje konec jejich šarády a zlomí je navždy.

Můj názor
Tato kniha je v našich knihovnách nejspíš k nedostání. Já jsem se k tomuto titulu dostala vlastně úplně náhodou. Ležela jsem v hotelovém pokoji v horečkách, sníh za oknem padal, jarní prázdniny mi protékaly mezi prsty a já byla bez knihy, protože Hobita jsem už dávno přelouskala. Tak jsem zabrousila na internet, že si stáhnu jen tak náhodou nějakou knížku, která mě zaujme.

Mým výhercem se stala tato kniha a jsem za to velice ráda. Přečetla jsem ji ještě tentýž večer, co jsem ji stáhla. Hned druhý den jsem musela stahovat druhý díl. Netuším, jestli mé emoční "koutky" duše byly nějak ovlivněny nemocí, ale knížku jsem si tak nějak zamilovala. Příběh jsem s hlavními hrdiny prožívala do posledního dechu a neustále jsem uvažovala, jak bych zareagovala já. Možná zním jako poblouzněná puberťačka, ale dlouho jsem si nepřečetla takový román.

Téma je velice zajímavé, problémy mladých lidí, kteří žijí v neúplných rodinách, své dětství neměli nejdokonalejší a jejich současný život je jedna velká lež. Celá série těchto knih je navzájem provázaná, ale nijak na sobě nezávisí. Občas to asi bylo přitažené za vlasy, ale znělo to tak hezky, že jsem nechala realitu za sebou a užívala si tento román. Ten, kdo trpí problémy v rodině, rozvodem rodičů, pro ty nejspíš knížka není, pokud je to dosti zasáhlo. Já mám rodiče rozvedené, ale všechno to proběhlo poklidně, takže mi ani nevadí se o toto téma zajímat. Kdo je milovníkem dívčích románů, tohle by mohla být kniha pro něj. Já jsem se poslední dobou tomuto žánru tak nějak vyhýbala, ale tato kniha mě tak nějak zaujala, ačkoli její téma může někomu připadat hloupé.

ilustrační obrázek a anotace ze stránek www.elisaworld.blog.cz

Vyprahlá mysl

3. června 2015 v 17:14 | Artis |  Zápisník
Drazí návštěvníci,

po delší době bych ráda přidala něco do rubriky deníčku. Nejspíš to bude tím, že má mysl je v tuto chvíli vyprahlá, všechny mé nápady stojí na bodu mrazu a já ani nevím o čem psát. Za každý návrh, vaše požadavky, či i připomínky budu velice ráda, jelikož mě to třeba nakopne.


Úvodem: pokusila jsem se udělat doprovodný obrázek v "moderním blogařském" stylu. Mnoho pisálků rádo doprovází své články formou tří obrázků. Moc mě to zaujalo, nevím jestli je to nějaká móda, ale líbí se mi to. Všechny fotky jsou mé, první dvě jako vzpomínka na loňské léto a ta poslední ukazuje vzor mých šatů, které mi koupil přítel.

Rozhodla jsem se asi napsat tento článek i s touto trojicí obrázků jako odkaz na mou radost, že se objevily konečně první teplé dny. Léto se blíží a ačkoli je to vedro přímo úmorné, tetelím se radostí, protože se mi blíží dovolená a končí škola. Jupí! Dnes jsem volala také na jednu brigádu, mám se stavit na pohovor, takže možná budu mít i nějaké to pracovní vytížení přes léto, což je super, protože si pak můžu užívat zbytek roku a neohlížet se na finance.

Jak tak koukám na svůj blog, jsem na sebe pyšná, že jsem neutekla, ale bojím se, že to zase přijde. Už teď, když nemám žádnou inspiraci, snad je to jen přechodné. Možná mě teď trochu mrzí, že mám takový tmavý design, je to spíš samotářské a moc temné. Nenavozuje to tu příjemnou atmosféru k létu, to vzrušující chvění. Možná ho změním, nebude to ale škoda?

Slunečný pozdrav,
úsměv na tváři.
Artis