Právě jsme s přítelem na cestě za Polární kruh, tak se můžete podívat, jak se máme na můj Instagram:

Známe sami sebe?

25. října 2015 v 14:56 | Artis |  Co mě zaujalo
Četla jsem mnoho knih a citátů, výroků a esejí. Viděla jsem mnoho tváří, škaredých či hezkých, smutných či veselých. Shlédla jsem mnoho filmů, seriálů, dokumentů a videí. A v mnoha z nich jsem slyšela tolikrát položenou otázku, zda-li známe sami sebe. Ale nikdy jsem se nedočkala odpovědi. Je možné znát sám sebe, vědět co chceme a opravdu cítit to, kým jsme? Nebo jsme záhadou pro všechny okolo nás včetně sebe samých.


Na začátku léta jsem neprožívala jedno ze svých šťastných období. Sáhla jsem si hluboko na dno jak psychických tak i fyzických sil. Kdybyste mi ale v té době tvrdili, že se za 4 měsíce budu cítit zase skvěle a budu šťastná, asi bych se tomu jen smutně zasmála. Vždyť nemůžu být šťastná za tak krátkou dobu, když jsem ztratila člověka, kterému jsem věnovala celé své já.

Jak se ale říká, že v nouzi poznáš přítele, já v nouzi poznala sama sebe. Svou ohromnou sílu, odolnost a ochotu odpouštět. Velikost své lásky, pochopení. Také jsem zjistila, že je zde už jen málo lidí, co dokážou být otevření a upřímní. Kolika lžmi a doslovnými sračkami jsem si prošla, až je mi z toho zle. A i přesto všechno jsem v tuto chvíli nejšťastnějíší.

Lži, nenávisti a podvody mi otevřely naivně zaslepené očka. Konečně mohu vidět svět takový, jaký opravdu je. Není to krásný pohled, všechno se mi teď zdá odpornějíší. Ale znát pravdu je ta nejlepší věc jakou můžete pro sebe udělat. Poznala jsem, kdo opravdu stojí o mou společnost, komu na mě záleží a kdo je ochoten mi pomoct i v tom nejtěžším.

Takže jsem si uvědomila, že si mohu odpovědět na tu záludnou otázku, zda-li znám sama sebe. Neznám se, vím to, ale poznala jsem určitou část svého já, které děkuji, že ji mám. Pád na dno byl tvrdý, ale jsem teď o dost silnější, plná zkušeností a nabitá energií poznávat zase svět a užívat si!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 25. října 2015 v 16:19 | Reagovat

Panejo.. ty máš nádherné texty.
Ono se říká (nebo já říkám), že pády na "hubu" jsou přeci jenom dobré, jelikož se přiučíme, rozsvítí se nám před očima a vidíme věci, které jsem před pádem neviděli. Zkrátka všechno špatné, je pro něco dobré. :-)

Vím, že jsi tady na blogu dlouho nebyla, tak jsem ráda, že jsi zase tady a šťastná :-) Já sebe sama rozhodně neznám, tak jak bych se znát chtěla, ale myslím si, že je to jedině dobře. :-)

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 25. října 2015 v 16:25 | Reagovat

Úžasný...co říct...asi gratuluju :) tohle je velká výhra. Najít ve tmě sebe.

3 Nelly Nelly | E-mail | Web | 25. října 2015 v 18:18 | Reagovat

Páni. Krásný! Fakt hezky napsaný, moc se mi líbí tvoje články :-)

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 25. října 2015 v 18:21 | Reagovat

Toť otázka. Podle mého názoru člověk  vždycky sám sebe bude znát o to % víc, než jeho nejlepší přítel. Krásně napsané. :-)

5 Katherine Katherine | 25. října 2015 v 18:23 | Reagovat

Artis! Konečně jsi nám o sobě dala vědět, tak moc jsem ráda, že se cítíš líp. Vím, že jsi neměla na blog náladu, kdo by taky měl. Snažila jsem se tady na stránkách najít mail či nějaký kontakt, chtěla jsem ti napsat, zda se máš líp nebo tak, ale nic jsem tu nenašla :(
Přeji ti mnoho dalších krásných chvil a jsem moc ráda, že jsi to překonala! :-)

6 May May | Web | 25. října 2015 v 21:34 | Reagovat

Dneska už se moc lidí nezná. Ale dá se to napravit.

Máš mimochodem moc pěknej vzhled blogu.. vypni tu reklamu po straně a bude ještě krásnější.

7 stuprum stuprum | Web | 26. října 2015 v 0:23 | Reagovat

Láska umí odpustit. :)

8 Elis Elis | Web | 26. října 2015 v 7:33 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi zpět, už jsem si o tebe dělala starosti... je dobře, že jsi tady a všechno co tě potkalo, jsi překonala a jsi ještě silnější... špatné věci se stávají, i když dají zabrat, pomáhají nám růst a najít v sobě sílu o které jsme předtím neměli ani tušení... já vždy říkám, "co nás nezabije to nás posílí"... jsem moc ráda, že tě příběh "Letní romance" tak silně zaujal a děkuji, ale nemusíš se obávat číst 10. díl, Boris zas tak hrozný nebude a všechno se časem vyřeší... :-)

9 Monča Monča | Web | 26. října 2015 v 11:43 | Reagovat

Skvělý článek! Každý se podle mě během života poznáváme, jen to k někomu přijde dříve a k jinému později :) gratuluju ke zvládnutí těžkých časů!

10 Pája Pája | Web | 27. října 2015 v 14:28 | Reagovat

Hmm, já sama sebe popravdě ani moc neznám. Jop. Ale jedno vím, vím co mám ráda a co ne. Ale vždy je potřeba zkoušet nové věci...ne? :D

11 Ronnie Ronnie | Web | 27. října 2015 v 21:14 | Reagovat

Konečně už jsi zase zpátky a se skvělým článkem. Jsem ráda, že už si zase na nohou a s úsměvem. :-)
Článek se ti moc povedl, vzbuzuje emoce.
Já jsem si vždycky myslela, že samu sebe znám velice dobře, dokonce mi můj psycholog řekl, že si vidím až do žaludku, ale v poslední době zjišťuji, že až do žaludku si nevidím. Na toto téma je dobré se zamyslet.
Jinak přeju spousty hezkých dnů a jsem pyšná, že ses postavila na nohy.
Hezký den :)

12 Večerda Večerda | Web | 28. října 2015 v 11:20 | Reagovat

Poslední odstavec se mi velice líbí. Cesta sebe poznání je dlouhá. Skoro bych řekl, že existují asi tři významné skupiny lidí (samozřejmě, svět není černobílý, těch skupin je víc). Jsou lidé, kteří se „nepoznávají“, buď se sebe děsí nebo ani nechtějí. Ze zkušenosti bych řekl, že takoví lidé bývají neupřímní (a mohl bych v těchto špatných vlastnostech pokračovat). Druzí lidé sice o sobě něco zjistí, ale třeba stinné stránky již nedokáží odbourat, potlačit. Třetí skupina jsou ti, kteří se snaží poučit ze svých chyb a v extrémních situacích nepanikaří, vědí, co je možné udělat a často to udělají.
Ono totiž dokud se „nic“ neděje, nevíme o sobě zhola nic. Ale jak přijde krizová situace, tak se ukáže pravda. Kdo je ochotný se rozdělit o poslední kousek jídla s tím, kdo už nic nemá? Vytrpět něco nepříjemného pro někoho jiného nebo i pro sebe? Těch příkladů a otázek je mnoho.

Doufám, že jsi za „navrácení“ do reality nezaplatila příliš vysokou částku, ale jestli píšeš, že chceš poznávat svět a užívat si, tak to vypadá dobře. Škoda, že si povídáme jenom přes komentáře a články, je to strašně limitující. Každopádně užívej si života!
Večerda

13 Artis Artis | Web | 30. října 2015 v 12:55 | Reagovat

[1]: Přesně jak říkáš, rozsvítí se nám pře očima. A pokud jsme dost chytří a rozumní, ze svých chyb či z daných situací se můžeme poučit a v budoucnosti z nich čerpat. Ačkoli pády bolí, zvedání ze země stojí za to. :-) Každý dostává možnosti poznat sám sebe, máme na to přeci jen celý život.

[2]: Je to úžasná výhra, za kterou jsem vděčná všem, kteří mi k ní pomohli.

[3]: To mě těší, snad ti i byl nápomocný/ naučný a jednou najdeš i ty část svého já.

[4]: Přesně tak, známe sami sebe víc než nás zná okolí. Ale myslím si, že se nikdy nemůžeme znát na 100%, občas sama sebe překvapuji a jsem tak záhadou i sama sobě.

14 Artis Artis | Web | 30. října 2015 v 13:03 | Reagovat

[5]: Jee to mě tak hřeje u srdíčka. Vidím, že jsi zrušila blog, takže si určitě nějaký kontakt vyměnit můžeme. Nebylo to moc snadné, ale zvládla jsem to a jsme teď spokojená.

[6]: Mnoho lidí jsou si kopiemi, hlavně ať jsou hrozně "cool". Náprava by byla opravdu během na dlouhou trať, na kterou bych se ale vydala, protože vidím, že to stojí za to.
Děkuji za pochvalu. Ve svém prohlížeči mam AddBlock, takže žádné reklamy tady nemám, ale pokud víš, jak bych tu reklamu mohla vypnout, budu za radu ráda, ať máte i vy výhled na tu dokonalou oblohu. :-)

[7]: Paradoxně mi z toho všeho pomohl dostat se ven člověk, který to všechno způsobil.

15 Artis Artis | Web | 30. října 2015 v 22:33 | Reagovat

[8]: To mě těší, že sis o mně dělala starosti. Potřebovala jsem jen čas, dost jsem se uzavřela, což bylo dobře. Byla to součást léčení, které dopadlo dobře. Chvílemi jsem měla strach i sama o sebe, ale už vím, čeho se příště vyvarovat a co opravdu pomůže, ačkoli to bolí.

16 Artis Artis | Web | 30. října 2015 v 22:37 | Reagovat

[9]: Nikdo nemá cestu života bezchybnou, takže těžší časy čekají každého z nás. Je už jen na nás, co si ze zkušeností odneseme a čím se necháme posílit.

[10]: Taky se neznám 100%, ani nikdy nebudu, jen ráda poznávám nějakou tu skrytou sílu v sobě. :-)

[11]: Tolik podpory, děkuji. Vykouzlilo mi to úsměv na rtech. Máme tolik času na to, poznávat sami sebe, ačkoli to nikdy nebude dokonale. Máme tolik času na to zjistit, jak to vlastně na světě chodí. Možná jsem se dala na špatnou cestu, ale svět se mi hnusí. Měla jsem růžové brýle, které byly nejspíš moc růžové, protože jsme znechucena a vyděšena z toho, co vidím.

17 Artis Artis | Web | 30. října 2015 v 22:47 | Reagovat

[12]: Netuším do jaké skupiny bych zařadila sama sebe. Mám své zlozvyky, které spíš nevnímám a ani netuším, jak bych je měla odbourat. Ale snaha se vždycky cení. Ze svých chyb se možná učím, ale ráda některé opakuji a zjišťuji, že to opravdu dělat nemám. Pravda pravdoucí, krizové situace ukáží pravou povahu člověka, někdy odhalí čisté a upřímné srdce, jindy hrubost a agresivitu. Sundala jsem si konečně své růžové brýle a svět není takový, za jaký jsem ho měla.

Zaplatila jsem drahocennými lidskými perlami - slzami. Tolik pláče a smutku, výčitek a patlání s ev minulosti. Málem jsem ztratila sama sebe. Paradoxně mě ale z toho vytáhl člověk, který mě do toho dostal, aniž by to tušil. Myslím, že jsem se vydala na správnou cestu. Písmenka umí být kouzelná, ale máš pravdu, jsou i limitující. Děkuji za velice milý komentář.

18 May May | Web | 31. října 2015 v 6:56 | Reagovat

[14]: Jdi do správy blogu, nalevo klikni na "Obecné" (hned první položka druhýho obdélníku, sjeď uplně dolu a odškrtni "zobrazovat overlay reklamy". Pak uložit a je to pryč.

19 Artis Artis | Web | 31. října 2015 v 9:21 | Reagovat

[18]: Hotovo, děkuji za pomoc.

20 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. října 2015 v 17:18 | Reagovat

Čti Proroka od Chalíla Džibrána.

21 bludickka bludickka | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 16:57 | Reagovat

Takový pesimisticko optimistický článek. Snad to špatné pro to dobré stálo.

22 Misanthrope Misanthrope | Web | 29. prosince 2015 v 1:20 | Reagovat

No ne, to je takhle na noc přesně to, co jsem potřebovala. Vždycky čtu o tom, jak v sobě lidé našli sílu jít dál, odpouštět, milovat.. docela by se mi hodilo najít ji i u sebe. Třeba to časem přijde.. Doufám, že nemusím být na úplněm dně, abych se odrazila.

Že se znám bych opravdu neřekla (trochu smutné), občas mám pocit, že znám některé lidi daleko líp než sebe.

23 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 6. ledna 2016 v 4:30 | Reagovat

Dobře, že se na to díváš takhle :)
Já se znám docela dobře, ale často se dokážu překvapit natolik, že celé své mínění musím přehodnotit :-D

24 Artis Artis | Web | 22. ledna 2016 v 15:45 | Reagovat

[21]: Stálo to za to. Byl to opravdu boj, ale to do života patří. Jelikož jsem citlivá dušička a druhému člověku jsem dala opravdu celé své já, bylo to náročné. Láska je ale o tom vydat sám sebe, jen ne každý to umí ocenit a je málo lidí, kteří dokáží tak čistě cítit. To je jediná věc, které se bojím. Že už to nikdy nedokážu a nebude to tak plné jako to bylo teď.

[22]: Kdo hledá ten najde.
To asi v tomto případě neplatí, jelikož když je člověk šťastný a spokojený, nemá se z čeho asi poučovat a hledat sám sebe. Teda myslím si to, jelikož pokud je člověk nešťastný, hledá způsob jak být šťastný. Ono to zlé je k něčemu dobré, takže bych negativní a nehezké chvíle nebrala špatně, ale zkoušela se v nich najít něco pozitivního a přínosného.
Ponaučení z chyb.

[23]: Pak můžeš být opravdu spokojená, pokud znáš sama sebe, ale pořád si říkám, že určitě se najde vždy něco, co neznáme a je co hledat.

25 KasiaB KasiaB | E-mail | 29. února 2020 v 16:48 | Reagovat

Neco pro chlapce, potkejte divky z oblasti - http://girlssnapshots.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama