Říjen 2016

Běžím, utíkám

11. října 2016 v 8:32 | Artis |  Jednorázové
Běžím. Utíkám.
Zakopávám.

Ležím na zemi, bodá mě v boku a plíce nestíhají. Jako by mi někdo zapichoval jehličky do plic a já nemohla popadnout dech. Musím se zvednout a běžet dál, jinak je konec.

Pomalu se zvedám, opírám se o kmen statného stromu. Od pusy se mi zvedá obláček páry, zima přišla. A oni s ní.
Dávám se pomalu do běhu. Nohy nestíhají, ale strach mě nutí utíkat dál. Přece jim svou duši nedám zadarmo. Chci bojovat, chci žít. Mám toho tolik před sebou, ještě nemůžu umřít.

Ačkoliv tohle je horší než smrt. Smrt by byla oproti krádeži duše vysvobozením. Začínám si hrát s touto spásnou myšlenkou, jenže jak to provést?
Zastavuji se, abych si to vše pořádně promyslela. Ale to byla chyba. Zem se pokrývá ledem a oni jsou všude kolem mě, přibližují se a uzavírají kruh. Popadá mě panika, jsem tak hloupá! Před nimi neuteču. Dnes už ne. Dnes nadešel můj konec.

Poslední kapka statečnosti, rozrážím jejich kruh.

A tak dál běžím. Dál utíkám.